Nadějné vyhlídky pro plynárenství?

Gas consumption in Czechia rose 12% in the first half of 2025 compared to last year, with NET4GAS projecting demand could hit 110 TWh by 2035 as coal is phased out. That said, uncertainties remain over potentially stranded LNG assets, the return of Russian supply and the scaling-up of biomethane and hydrogen.

Podle statistiky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) ještě v lednu roku 2025 poptávka po plynu i elektřině meziročně klesala, ve všech dalších měsících už ale došlo oproti loňsku k výraznému růstu. Spotřeba plynu v prvním pololetí vzrostla meziročně o 12 %, spotřeba elektřiny o 2,6 %. V absolutních jednotkách odebrali Češi za první pololetí více než 43,3 TWh plynu, tedy asi 4 mld. m³. Loni to přitom ve stejném období bylo jen asi 38 TWh.

Tahouny růstu byly domácnosti a maloodběratelé, roli ale určitě hrálo i letošní chladnější počasí. Za první pololetí tohoto roku byla totiž průměrná teplota téměř o dva stupně nižší než loni (7,5 °C proti 9,3 °C). Leden byl nicméně ještě teplejší, takže spotřeba vyskočila až v únoru. Po přepočtení na dlouhodobý teplotní normál byl pololetní růst samozřejmě nižší, jen 4,3 %. I tak se ale plynu blýsklo na návrat k lepším časům. K optimistickým výhledům přispívá také klid na trzích: cena zemního plynu s dodáním v roce 2026 se na hlavním obchodním bodě TTF v Nizozemsku dlouhodobě drží na hodnotách okolo 34 EUR/MWh.

VRÁTÍ SE TROJCIFERNÁ ROČNÍ SPOTŘEBA?

Nadějnou budoucnost plynu předvídá provozovatel české přepravní soustavy, společnost NET4GAS, podle nějž spotřeba zemního plynu v České republice v následujících 10 letech poměrně prudce vzroste. Přímo to souvisí s důsledky plánovaného odklonu od využívání uhlí ve výrobě elektřiny a tepla. Plynaři ovšem počítají s tím, že plyn nebude pocházet jen z tradičních zdrojů, ale rozvine se také domácí výroba biometanu a probíhají přípravy na budoucí využití vodíku.

Spotřeba zemního plynu v České republice by měla podle NET4GAS do roku 2035 vzrůst na 110 TWh. To představuje téměř 50% nárůst oproti roku 2024, ale jen o trochu vyšší úroveň spotřeby než v roce 2021. Poptávka po plynu poroste zejména v teplárnách a – obzvlášť po roce 2030 – elektrárnách, u domácností bude postupně klesat. Na nárůst spotřeby ale nebude nutné čekat do příštího desetiletí. Už v období 2025–2030 očekává NET4GAS podle návrhu Desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy průměrnou roční míru růstu kolem 5 %. Díky tomu by měla spotřeba na konci dekády překonat 8 mld. m³ (přes 91 TWh) ročně, a dosáhnout tak nejvyšší úrovně od roku 2021.

Zatím se zdá, že tento odhad není nerealistický – pro letošní rok, kdy mělo dojít k vůbec největšímu růstu spotřeby, totiž počítal s necelými 8 mld. m³ plynu (Obrázek č. 1). Tento předpoklad sice nemusí být zcela naplněn (v druhém pololetí by spotřeba musela dosáhnout zhruba stejného objemu jako v tom prvním), výrazný růstový trend je ale jednoznačný. A co je podstatné, plyn může v tomto období překonat elektřinu: poptávka po ní se má totiž podle odhadů společnosti ČEPS zvyšovat v průměru o 2–4 % ročně.

Obrázek č. 1: Očekávaný růst spotřeby elektřiny (vlevo) a plynu (vpravo), 2025–2030 

Zdroj: ČEZ/NET4GAS/ČEPS

Pozn.: Odhady u elektřiny odpovídají scénářům z dokumentu MAF CZ 2023 od společnosti ČEPS (oranžová = Progresivní, béžová = Konzervativní).

VYUŽITÍ LNG TERMINÁLŮ JE NEJISTÉ

Celý svět sleduje, zda a jak se podaří americkému prezidentovi Trumpovi přispět k ukončení války na Ukrajině, po kterém by zřejmě rychle došlo i k odstranění stávajících sankcí proti Rusku. Evropská unie se už ovšem naučila žít bez ruského plynu, a navíc je jistě v zájmu USA, aby se do Evropy přepravoval spíše plyn americký.

Kdyby tedy válka skončila (předpokládá se, že by přitom byly poskytnuty záruky bezpečnosti pro Ukrajinu), jak rychle a výrazně by se to mohlo projevit na plynárenském trhu? Energetický expert Jiří Gavor, ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií, k tomu říká: „Přestože nikdo nečeká, že by se dovoz ruského plynu obnovil v původním objemu, konec války zřejmě přinese celou řadu ekonomických dohod a umožnění dovozu ruských energetických surovin bude jistě mezi nimi. Každé zvýšení nabídky představuje pozitivní tlak na cenu a ruský plyn byl tradičně na levnějším konci nabídky. Ostatně již nyní představují různé náznaky, že by jednání o konci konfliktu mohla směřovat k dohodě, pro obchodníky cenový impuls.“

Do přesměrování toků plynu z východu na jih a západ ale byly investovány nemalé prostředky. Například se vybudovala řada terminálů na LNG a upravily pevninské plynové cesty – některé posílily, význam jiných klesl. České republice to přímý profit nepřineslo. Naopak, zrušení tranzitu plynovodem přes Ukrajinu nás připravilo o mnoho peněz. Bez plynu je také Nord Stream, na němž především Němcům hodně záleželo a kterému byly přizpůsobeny i toky plynu ze severu Německa do Evropy – např. česká Gazela, přímo navázaná na německé plynovody připojené na Nord Stream.

Je otázka, zda vynaložené investice do náhrady ruských dodávek budou návratné, tedy jestli tato zařízení budou dostatečně využívána, aby vydělávala. Podle Jiřího Gavora na to neexistuje jednoznačná odpověď. „Nová nabídka, nebo lépe řečeno obnovení některých původních plynovodních tras ruského plynu, bude sice znamenat nižší ceny pro odběratele, ale pochopitelně zvyšuje rizika pro provozovatele LNG terminálů. Od roku 2021 narostla jejich kapacita o 85 mld. m³ a další jsou ještě ve výstavbě nebo v plánu. Přitom už dnes mnohé z nich ani nejsou provozovány na dostatečnou kapacitu. Průměrná míra využití evropských terminálů v roce 2024 klesla na 42 %, z 58 % v roce 2023. Letos očekávám vyšší dovoz LNG a opětovné zlepšení situace, ale je jasné, že některé plánované investice budou přehodnoceny.“

Do starých kolejí se obchod s plynem jistě nevrátí. I proto, že se etablovala silná konkurence, do které by Rusové vstoupili bez bývalých výhod a politického vlivu.

POTRUBÍ VERSUS TANKERY

Před ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 se ruského plynu dováželo do Evropy opravdu hodně. Některé země na něm byly závislé více, jiné méně, celkem ale Rusko zajišťovalo přibližně 40 % dodávek zemního plynu do EU. Klíčovou trasou byl právě plynovod Nord Stream 1, přičemž Nord Stream 2 byl sice dokončen v roce 2021, ale kvůli geopolitickému napětí a sankcím nikdy nedošlo k jeho uvedení do provozu.

Ačkoliv se pravidelně objevovala kritika podmínek ruských dovozů, je zcela zřejmé, že nebyly nevýhodné – alespoň ne natolik, aby dovozci hledali jiné možnosti, dokud je k tomu nic nenutilo. Dnes je situace ovšem jiná, do starých kolejí se obchod s plynem jistě nevrátí. I proto, že se etablovala silná konkurence, do které by Rusové vstoupili bez bývalých výhod dlouhodobých dodavatelských smluv a politického vlivu.

Jak by ale návrat ruských dodavatelů zamíchal kartami na trhu? Může být ruský plyn natolik výhodný, že by evropští zákazníci opustili dovoz zkapalněného plynu tankery a vrátili se ke klasické dopravě plynovody? K tomu Gavor uvádí, že Gazprom tradičně určoval svou cenotvorbu tak, aby byl konkurenceschopný. A nákladové relace na těžbu a dopravu mu to pohodlně umožňují i v současnosti.

OTAZNÍKY KOLEM PLYNOVODŮ

Kolem plynovodů se ovšem v současné době často dějí nepříjemnosti: například přerušení a opětovné spuštění dodávek do Maďarska a na Slovensko nebo otázka odstaveného Nord Streamu. Evropská unie se navíc v červenci – poté, co Slovensko stáhlo svůj odpor proti 18. balíčku sankcí vůči Rusku – dohodla na zákazu jakýchkoli transakcí spojených s plynovody Nord Stream. Jedná se o historicky první unijní sankci zaměřenou přímo na tuto infrastrukturu.

Má ještě smysl formulovat podobné společné evropské zákazy? Podle Gavora je to výhradně politické téma, jedna linie je totiž nepoškozená a z tech- nického hlediska může být bez problému spuštěna. Je to zároveň nejkratší a nejmodernější přepravní infrastruktura, tedy i ta s nejlepšími ekologickými parametry. „Vydělalo by na tom především Německo a částečně i Česko znovuobnovením tranzitu. Ale zprovoznění Nord Streamu je proti zájmům Polska a Ukrajiny, jejíž trubky jsou nyní bez užitku a příjmů z tranzitu. Očekávám tedy silný politický tlak na to, že v první řadě musí být obnoven tranzit přes Ukrajinu,“ uvedl Gavor.

Přeprava plynu je přetrvávajícím problémem, kdy stále nedošlo k obnovení tranzitu na úroveň před krizí. Podle předsedy Rady ERÚ Jana Šefránka na- rostl v letošním prvním pololetí dovoz plynu do Česka meziročně o 25,3 %, šlo ale výhradně o import z Německa (viz Obrázek č. 2). Export se zvýšil dokonce o 175 % (na 106 mil. m³), tranzit však stále probíhal pouze do Polska a na Slovensko, nikoli tradičním opačným směrem. Na příští rok si přepravní kapacitu zamluvilo více obchodníků, situace by se tak mohla dále zlepšovat. Podle Šefránka není ovšem vůbec jisté, že pozitivní trend přetrvá i v dalším období. Bylo by to přitom výhodné pro české zákazníky, protože podle nově nastavených pravidel regulace jdou výnosy z tranzitu plynu právě v jejich prospěch.

Obrázek č. 2: Přeshraniční toky plynu ve 2. čtvrtletí roku 2025

Zdroj: ACER

Oblastí, ve které se očekává v budoucích letech poměrně prudký rozvoj, je podle návrhu Desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy pro období 2026–2035 tuzemská výroba biometanu. Podle prezentovaných odhadů provozovatelů distribučních soustav by mohla vzrůst z loňských 73 GWh dodaných 10 výrobnami na více než 8 000 GWh z 250 výroben v roce 2035. V současné době je nicméně evidováno pouze 25 smluv o připojení s možnou celkovou produkcí biometanu na úrovni 816 GWh/rok. K využití uvedeného potenciálu je tak potřeba zintenzivnit podporu konverze bioplynových stanic na biometanové.

PLYN DOČASNÝ, PLYN TRVALÝ?

Plyn je v Evropské unii pořád ještě trochu nechtěným dítětem a stále lze slýchat, že jde o fosilní energetický zdroj a jako takový má být odstraněn. Ale realita není to samé, co rétorika. Například v Německu se plynové elektrárny pilně budují: čím jiným totiž nahradit jak uhlí, tak jádro? I velký blackout na pyrenejském poloostrově letos v dubnu potvrzuje, že spoléhat jen na obnovitelné zdroje nezaručí energetickou bezpečnost.

Takže o odklonu od plynu se pořád uvažuje, ale až v poměrně daleké budoucnosti. Plyn je sice v energetice označován za dočasné řešení, jeho dočasnost se však může blížit trvalosti. Zvlášť když se plyn postupně promění – fosilní ubude, biometanu a vodíku bude naopak přibývat. Plynová dočasnost ovšem poskytne státům čas na rozmyšlenou, jak energetiku a energetickou bezpečnost v jednotlivých zemích koncipovat s přihlédnutím k reálným datům a jejich upřesněné predikci.

„Odklon od plynu je další bytostně politická otázka, zejména při sílícím tlaku na přehodnocení cílů Green Dealu, a především tempa jejich dosažení,“ říká Gavor. „Já osobně bych jen přivítal, pokud bude zase více brána v potaz ekonomika. Myslím, že i ukrajinská krize nám v tomto směru pomohla lépe chápat současnou realitu a naši pozici. Pokud chce Evropa světu ukazovat cestu a směr, musí být především ekonomicky silná. Jinak ji ani spojenci nebudou brát vážně.“

I proto Evropská unie potvrzuje, že plyn bude hrát v její energetice ústřední úlohu. Součástí této snahy je závazek k odebírání trojnásobného množství plynu od USA (resp. více než 230 miliard eur ročně v amerických energetických komoditách – kromě plynu také ropy a jaderného paliva), ke kterému se EU zavázala na konci července v rámci politické dohody s Trumpovou administrativou.

Budou ale členské státy tento plyn potřebovat? Domácnosti a průmysl příliš poptávku nezvýší. Takže je zřejmé, že se spoléhá na masivní výstavbu plynových zdrojů v energetice. A to nejen těch, které nahradí spalování uhlí v teplárenství; bude třeba stavět také elektrárny na zelené louce. U těch se předpokládá, že budou „připraveny na vodík“ – to znamená, že v nich bude možné spalovat nejen zemní plyn, ale postupně také směs plynu s vodíkem, a nakonec i čistý vodík.