Argentina dále rozšiřuje těžbu ropy a plynu, Evropa čeká na její nízkoemisní vodík

ABSTRACT: The energy sector is to play a crucial role in the far-reaching economic transformation of Argentina, promised by its president Javier Milei. Argentina increasingly attracts foreign investment into both renewables (especially hydrogen) and fossil fuels, particularly unconventional oil extraction which is set to increase during this decade. The EU hopes to play a major role, especially in the expansion of Argentina’s renewable hydrogen production through, for example, the EU-LAC Global Gateway Investment Agenda.

NASTAL ČAS TRANSFORMACE EKONOMIKY

Argentina se řadu let nacházela v katastrofální ekonomické situaci, a tak není divu, že v prezidentských volbách v listopadu 2023 zvítězil pravicový politický outsider Javier Milei, který získal 56 % hlasů, zatímco jeho levicový protikandidát Sergio Massa jen 44 %. Ekonom, který se sám nazývá anarchokapitalistou, sliboval transformaci ekonomiky a vedl kampaň na radikální krajně pravicové platformě, jež mu vysloužila nejedno srovnání s bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Klíčem k nápravě silně pokřivené argentinské ekonomiky je pro Mileie snížení přebytečných fiskálních výdajů a zrušení dotací na energii a dopravu, které vyčerpaly vládní rozpočet navzdory rostoucím příjmům z ropného boomu. Samotné energetické dotace stály Buenos Aires jen v roce 2022 přes 12 miliard amerických dolarů. Fiskální zranitelnost Argentiny je navíc umocněna ohromujícím státním dluhem, který na konci června 2023 činil 404 miliard USD. Argentina je tudíž druhou nejzadluženější zemí Jižní Ameriky.

A prezident již začal své sliby plnit. Drastickými opatřeními se už podařilo snížit obrovskou inflaci, byť za cenu šokové terapie, jejíž kladný efekt na další národohospodářské tendence se projeví až později. Je proto otázkou, jak dlouho budou lidé ochotni snášet tíživou ekonomickou situaci, i vzhledem k tomu, že se Milei podle průzkumů veřejného mínění po šesti měsících vlády těší podpoře jen 55 % občanů.

VODÍKOVÁ INVESTICE

Dalším z důležitých kroků v transformaci ekonomiky ze státního dirigismu k tržním principům je příliv zahraničních investic. V tomto ohledu by mohla hrát důležitou roli Evropa, která od roku 2022 stále více sází na budoucí dodávky zeleného vodíku, přičemž studie naznačují, že regiony s mnohem nižšími cenami obnovitelné energie by mohly poskytovat cenově konkurenceschopnější vodík navzdory nákladům na dopravu.

V posledních měsících loňského roku proto EU navazovala partnerství s regiony, u nichž se předpokládá vysoký výrobní potenciál za nízké ceny. V případě Argentiny tehdejší eurokomisařka pro energetiku Kadri Simson v projevu na energetickém dialogu mezi touto jihoamerickou zemí a EU – tedy ještě v minulém volebním období – uvedla, že obnovitelný vodík bude odvětvím, které bude těžit z investiční agendy EU v Latinské Americe a Karibiku ve výši 45 miliard eur do roku 2027. EU rovněž zvažuje, jak by mohla napodobit schéma financování ve výši 200 milionů eur, které Evropská investiční banka spolu s partnery poskytne na rozvoj obnovitelného vodíku v Chile.

ARGENTINA JAKO PARTNER

Tento vývoj souvisí s oživenou energetickou diplomacií EU, v jejíž globální strategii se Argentina stala významným partnerem, jak potvrzuje velvyslanectví ČR v Buenos Aires. Již dnes evropské podniky představují asi 40 % přímých zahraničních investic v Argentině a EU je hlavním obchodním partnerem této země. V loňském roce byla navíc podepsána dvě nová memoranda o porozumění, která se zaměřují na obnovitelné zdroje energie, energetickou účinnost a vodík.

I proto argentinská vláda prohlásila výrobu zeleného vodíku, jeho energetické využití a podporu výzkumu a vývoje za aktivity národního zájmu. Podle Národní strategie rozvoje vodíkového hospodářství by dokonce Argentina měla do roku 2050 vyrábět minimálně 5 milionů tun vodíku ročně, z čehož bude pouze 20 % určeno pro místní trh.

Rychlý technologický pokrok v tomto odvětví navíc zemi dodává důvěru, že by se mohla stát významným výrobcem a vývozcem celosvětově udržitelné energie, což by umožnilo rozvoj průmyslových, vědeckých a technologických kapacit, které v Argentině dosud za zbytkem „západního“ světa značně zaostávaly.

Jedinečné přírodní podmínky k tomu, aby se Argentina stala klíčovým hráčem v oblasti zeleného vodíku, nabízí zejména její provincie Río Negro. Celkový teoretický potenciál argentinské produkce se pak odhaduje na přibližně 1 miliardu tun ročně.

Zatím však rychlejšímu rozvoji vodíku v zemi brání omezený počet a nedostatečná kapacita větrných farem i chybějící infrastruktura pro přepravu a skladování produktu nebo jeho přeměnu například na čpavek. Jedním z největších problémů je pak nedostatečná kapacita elektrické sítě vysokého napětí v zemi, která má v současnosti kolem 36 000 kilometrů. Národní vodíkový plán stanovil cíl začlenit 50 GW obnovitelné energie do přenosové sítě. Uvažuje se proto o rozšíření vysokonapěťové přenosové soustavy (750, 500 a 132 kV) o dalších 40 000 km. Tržní cena jednoho kilometru vedení (bez trafostanic a doplňkových prvků) přitom činí 1 milion dolarů.

Země se nicméně bude ve střednědobém horizontu snažit všechny uvedené problémy vyřešit, a to zejména zahraničním kapitálem. To přináší zajímavé příležitosti i pro české firmy, které by se do tamního rozvoje mohly zapojit v roli subdodavatelů.

V Argentině jsou zatím známy dvě výrazné zahraniční investice do vývoje zeleného vodíku. Australská společnost Fortescue Futures Industries investuje v příštích deseti letech celkově 8 mld. USD do rozvoje přístavní infrastruktury, vysokonapěťového vedení, větrných farem a závodu na výrobu vodíku a souvisejících produktů v provincii Río Negro. Celková kapacita projektu má dosahovat 2,2 milionu tun vodíku ročně.

Texaská společnost MMEX a Siemens pak oznámily investici ve výši 500 milionů USD do instalace větrné farmy a elektrolyzéru v oblasti Río Grande (Ohňová země). Zařízení by mohlo vyrábět na 55 tun vodíku denně. Nosičem vodíku má být čpavek a přilehlá větrná farma má mít rozlohu až 10 000 hektarů a instalovaný výkon 160 MW. Produkce bude exportována do Evropy a Asie. Motivací k tomuto projektu byla MMEX a Siemensu zkušenost s úspěšným provozem podobné technologie v Texasu, kde však elektrolyzér spoléhá na solární energii. Ohňové zemi navíc vedle vynikajících větrných podmínek do karet hraje také přístup do Pacifiku i Atlantiku s vyspělou přístavní infrastrukturou a pásma půdy vhodná pro vybudování nezbytných zařízení.

Za účelem sladění úsilí a zájmů místních aktérů již byly vytvořeny – i díky iniciativě Delegace EU v Buenos Aires – přinejmenším dvě informační sítě: „Konsorcium H2ar”, které čítá více než 60 společností (včetně veřejné správy, ropných rafinerií, distributorů plynu a automobilového průmyslu), a „PlataformaH2 Argentina”, jejímž úkolem je podporovat dialog mezi akademickou obcí, občanskou společností a průmyslovými sdruženími.

Obrázek č. 1: Plán energeticko-průmyslového megaprojektu Vaca Muerta.

Zdroj: Enlace por la Justicia Energética y Socioambiental. Vaca Muerta Megaproject: A fracking carbon bomb in Patagonia. EJES, 2017, s.17

BŘIDLICE JAKO EKONOMICKÁ NADĚJE

Nejen obnovitelnými zdroji je však živa argentinská ekonomická transformace. Jelikož Argentina potřebuje peníze, sází nejen na výrobu vodíku, ale také na zvýšení těžby ropy a zemního plynu, které by ji mělo vynést pozici hlavního energetického producenta v Jižní Americe. Naději země upírá především k Mrtvé krávě (španělsky Vaca Muerta), geologické formaci o rozloze více než 30 000 km² v severní Patagonii, známé svými obrovskými ložisky břidlicové ropy a plynu.

Investice národních a zahraničních společností do oblasti Vaca Muerta, včetně argentinské YPF a nadnárodních firem Exxon, Chevron a Shell, přispívají k rostoucímu výkonu a ekonomickému potenciálu regionu. I proto se už nyní uhlovodíkový sektor významně podílí na tvorbě HDP a bezesporu bude hrát hlavní roli v hospodářské obnově země. Využití formace Vaca Muerta k těžbě uhlovodíků však není nic nového; Argentina se koneckonců do nejhorší finanční krize od ekonomického kolapsu v roce 2001 propadla navzdory dlouhodobému růstu produkce nekonvenční ropy a zemního plynu.

Přesto je Vaca Muerta v pánvi Neuquén zlatým teletem argentinské ekonomiky i energetiky. Naleziště obsahuje 16 miliard barelů ropy a asi 8,7 bilionů metrů krychlových zemního plynu, což z něj činí jeden z největších nekonvenčních zdrojů uhlovodíků na světě. Vaca Muerta je často přirovnávána k vydatné břidlici Eagle Ford v Texasu, kde se denně čerpá kolem 1,1 milionu barelů ropy a necelých 200 milionů m³ zemního plynu. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) již dříve také uvedl, že Vaca Muerta a Eagle Ford sdílejí podobné hloubky, tloušťky, tlaky a minerální složení. Poradenská společnost Rystad Energy pak předvídá, že Vaca Muerta bude do roku 2030 trh zásobovat jedním milionem barelů denně (oproti necelým 300 tisicům barelů za den v roce 2023).

S vědomím obřího potenciálu tohoto naleziště plánuje Národní ropná společnost YPF, která je z 51 % vlastněna federální vládou v Buenos Aires, ročně investovat 5 až 6 miliard USD, přičemž přibližně polovina těchto výdajů je vyčleněna na operace s břidlicovou ropou a plynem. YPF očekává, že díky tomu do konce roku 2028 zdvojnásobí těžbu ropy a bude čerpat o 30 % více zemního plynu. Předpokládaný růst těžby YPF je podpořen plány na vybudování 5 850 nových vrtů do konce roku 2027, přičemž 2 850 z nich by mělo zajišťovat těžbu nové ropy z břidlic.

Těžbu ropy v oblasti Vaca Muerta zároveň investováním více než 500 milionů USD plánuje rozšířit i společnost Shell. Argentina by se tak do konce desetiletí měla stát vývozcem fosilních paliv a také předním dodavatelem zemního plynu v regionu.

ARGENTINSKÁ STRATEGIE PŘEKRAČUJE MEZE ENERGETIKY

Letošní podzim bude rozhodující pro argentinské ekonomické reformy. Jednak se čeká na výsledek amerických prezidentských voleb, jednak na to, jak si čínské společnosti povedou vzhledem k proamerické politice prezidenta Mileie a jeho negativnímu postoji ke společenství BRICS. Ten podtrhuje i formální žádost Argentiny o připojení k NATO pod statusem „globálního partnera“. Status by zemi v době, kdy pravicová vláda usiluje o posílení vztahů se západními mocnostmi, otevřel cestu ke zvýšené politické a bezpečnostní spolupráci.

Udělení statusu „globálního partnera“ neznamená, že by NATO při útoku na zemi muselo přijít na její obranu. Tento závazek, stanovený v proslulém článku 5 zakládací smlouvy Severoatlantické aliance, platí pouze pro její oficiální členy. Jak však uvedla argentinská prezidentská kancelář, status by Argentině umožnil přístup k pokročilým technologiím, bezpečnostním systémům a výcviku, které dosud nebyly k dispozici. Dalšími globálními partnery Aliance jsou dnes Austrálie, Irák, Japonsko, Jižní Korea, Mongolsko, Nový Zéland a Pákistán. V Latinské Americe je v současné době jediným „globálním partnerem“ NATO Kolumbie.